poezie

Výbor Na chůdách snu představuje básnickou tvorbu Simonetty Buonaccini (Ludmily Bučanové; 1893–1934). Je to poezie autorky, o níž František Halas napsal: „Básnila zkrátka, jako jiný dýchá“. Živelná, formálně a obsahově nespoutaná povaha jejích veršů ji přibližuje k tvorbě surrealistů a tento výbor je toho živým důkazem. Obsahuje básně jak ze sbírek, které vyšly za básnířčina života, tak z výborů publikovaných po její náhlé smrti. Poprvé jsou čtenářům představeny…

Ve své znovu vydané básnické prvotině Jan Borna z mnoha úhlů zkoumá a nahlíží cestu k vnitřnímu osvobození. Jednoduchým, současně však rafinovaným a vynalézavým jazykem se za doprovodu tvrdošíjného smutku a neklidu noří do vnitřních labyrintů a cest. Přesto neztrácí hlavu a při svém putování si současně zachovává i určitý odstup.

Sbírka Barvy obsahuje verše z posledních pěti let života Inky Machulkové. Důležitou roli při sestavování poslední sbírky sehrály básnířčiny zápisníky. V pozůstalosti jich je celkem patnáct, vedle toho se našly další tři sešity, obsahující přípravné fragmenty dopisů i básní…

Básnická sbírka Standy Černého pokračuje ve stopách jeho předchozích vydaných textů. Tématem krátkých básní jsou životní zkušenosti, iluze, stihomam a klam a kličkování mezi nastavenými překážkami, dotýkají se „zakletosti“ světa, jeho mizení a trvání, vztahu reality a ireálna, kdy „bílý den prolamuje noc, která užuž básní je“ a ďábel (rarach, satan a čert, staročesky „črt“) „se skryl v detailech“.

Veselá čekárna není pro Jana Bornu jen místem, kde se člověk odevzdává tomu, co život přinese, ale také místem zastavení a spočinutí, které vybízí neustrnout a vykročit. Odvaha odolává obavám, syrová věcnost přechází v ironii a bytí se stává riskantní improvizací.

Básnické sbírky Jana Borny jako by se v průběhu času utvrzovaly ve věcné až úsporné, a přesto hluboce intimní poetice, která je prosta nuceně hledaných slov a jíž je vlastní sebejistý záznam viděného a ironická interpretace prožitého. Básně „o ničem“ s nadsázkou sobě vlastní slibují verše o lásce – jako o budoucím příslibu, nahotě v promrzlé krajině, jež provokuje něžnou křehkostí, zatímco láska žitá a odžitá se klidně zrcadlí v mlčenlivé…

Výbor Temno nade mnou představuje básnickou tvorbu Irmy Geisslové (1855−1914). Autorčino dílo je dnes krystalickým svědectvím o potřebě poezie pro vlastní trvání, v tichu a samotě („Tma za mnou a tma přede mnou, / ať nikdo na mne nevidí! / Ať nikdo neví již, že jsem, / ať daleko jsem od lidí…“), o její přítomnosti ve vrstvách nepřístupných okolnímu světu a v rezignaci na jakékoli uznání či srozumění, současné…

Druhá básnická sbírka Pavly Vašíčkové je plná hříček se slovy, s jejich hranicemi, s obzorem řeči a vzlety do bezmeznosti: Jelikož čteme písmena, ale ne vždy myšlenky, píšeme písmena, ale ne vždy činy, létáme na nebi, ale ne v něm. Cítíme přiléhavý tlak snů, mléčné objetí mlh. Neznajíce sytost hladu hladovíme sytostí, celý svět hladoví sytostí. Zbídačeni vědomostmi, obtěžkáni zkušenostmi, než se ve vzdálení budeme ještě více vzdalovat, budeme se muset…