Plejády
105 Kč | 211 Kč
Anotace
V textu Plejád, z nichž autor „vyrval páteř děje“, jak pravil jeden kritik, není zápletka to hlavní. Jde zde o ohledávání hranic vnímání, na hony však vzdálené jalovému eskapismu či pouhému povrchnímu snílkovství básníka-idealisty. Směřuje se od jevové banality dnešních dnů zpět k mikrokosmu nevědomých procesů, na něž jsme pro samou praktičnost, užitkovost či lacinou prodejnost zapomněli.
Jako pokroucené kořeny lesního porostu text v proudu vědomí sleduje propletenost našich myšlenkových postupů a mnohovrstevným básnickým jazykem introspektivně reflektuje naši hédonistickou přítomnost a neexistenci budoucnosti.
Proč mě ale nebe tak fascinuje, proč člověk vždy hledí do oblaky pokrytého modrého poklopu všeho jemu známého a cítí jisté pnutí?
Specifikace
Hmotnost | 500 g |
---|---|
Rok vydání | |
ISBN | 978-80-7438-234-5 |
Vazba | brožovaná |
EAN | 9788074382345 |
Počet stran | 272 |
Formáty e-knihy | ePUB, Mobi, PDF |
Formát | 110 × 165 mm |
Typ | tištěná, e-kniha |
Recenze
Pouze přihlášení uživatelé, kteří zakoupili tento produkt, mohou přidat hodnocení.
dybbuk –
Tvar, 18. 2. 2021
Pavel Janoušek
Nemaje jiný zdroj než text a přebal knihy Plejády, musím konstatovat, že skrze ni k nám promlouvá génius. Mladík ve věku postpubertálním, kterého cosi osvítilo: Uvedlo do rauše, v němž mu bylo dáno být jen skrze psaní. Skrze slova tryskající s obdivuhodnou jazykovou suverenitou a skládající se v sugestivní výpověď o značné myšlenkové úrovni.
zobrazit celou recenziNení to ovšem beletrie. Slámův mluvčí se sice z lidské civilizace vydává kamsi do lesa, je to však jen gesto, jak se fiktivním propojením s čistou přírodou zbavit zátěže člověčí malosti a vstoupit do odtělesněného bezčasoprostoru, kde lze čemukoliv porozumět – a chrlit tak ze sebe přehršel nevývratných pravd o světě a lidské beznadějnosti.
Výsledkem je obdivuhodný textový proud, který snad na každém řádku nabízí nějaké započitatelné moudro.
Obávám se však, že Sláma nabízí něco, co nenajde adresáty. Píše sice o lidstvu, ale na to, aby čtenáři vnímali jeho výpověď jako prózu, v ní chybí cokoliv obyčejně člověčího: jakýkoli náznak spontánní potřeby být s dalšími člověky. Nějaká mužská postava se sice na začátku a konci textem mihne, ale jen proto, aby bylo jasné, jak zbytečný je každý pokus o kontakt s bytostmi tak marnými, jako jsou všichni ti druzí. Žánrově má proto Slámův text blíže k prorocké vidině. Potíž je ale v tom, že není Proroka bez Boha, tedy bez jednotícího vyššího principu, k němuž by se potenciální adresáti mohli upnout v naději, že jim to vnese do života ztracený Řád.
A tak se asi naplní pravidlo objevené teorií komunikace: I sebevětší proud mouder se změní v prázdný šum, nevstoupí-li do kontaktu se stejně naladěným příjemcem.