Onanie

Recenze

1. dybbuk – 15. 2. 2018

   Nový prostor, 19.5. 2014

   Dáša Beníšková
   Jen si tak trochu brnknout

   S knihou nazvanou Onanie aneb mrzký hřích samohany ozkoušíte nejen svou slovní zásobu, fantazii a odolnost vůči peprným výrazům, ale otestujete i pokrokovost svého okolí podle jeho reakcí, až s tímto titulem v podpaží vstoupíte do tramvaje či kavárny.

   V nakladatelství dybbuk vyšlo již několik knih obdobného textosběrného typu, pojednávajících o slovech, která sice všichni říkáme, ale ne nahlas a ne na veřejnosti (tedy za ideálních předpokladů). S touto knihou se vydavatelé rozhodli tento osvědčený způsob poněkud osvěžit. Nela D. Astonová jako v předchozích případech nashromáždila potřebné referenční textové podklady, které Jakub Šofar, spisovatel, publicista a majitel desítek autorských pseudonymů, propojil příběhem v jeden celek. Poměrně smělý plán, díky kterému kniha není jen souborem výpisků, ale funkčním aparátem, který je možné přečíst na jeden zátah jako klasický román, aniž by vás výrazně zahltil.

   NAŠE STOLETÍ JE PROLEZLÉ LITERATUROU
   Obdobně jako u Máchova Máje tvoří knihu zpěvy, obsahující příspěvky o onanii, a intermezza, v nichž se odehrává příběh s nekomplikovanou dějovou kostrou. Každého desátého dne v měsíci se u jednoho restauračního stolu schází dva matadoři, bývalí spolužáci z fildy, kteří mudrují o životě. Hnán chutí na panáka si k nim jednou přisedne Mladej, student bohemistiky, který jim neprozřetelně prozradí téma své diplomové práce -motiv svobody po roce 1989. Vlnu kritiky utiší až idea nového tématu. „Jestli má ta diplomka mít koule, a my jsme řekli, že má, tak budeš psát o zachycení onanie v literatuře. Naší, světové, takzvaně krásné i populární.“ Koneckonců – i samohana se dá považovat za jeden ze způsobu dosažení svobody.
   Pasáže s intermezzy mohou být pikantní obzvláště pro studenty bohemistiky a jiné fandy do humanitních věd, neboť s ústavem „české blablatury a komprcimprstiky“ si v knize neberou servítky. „Voni vás učí vidět prózu a poezii jako rozcapenýho jezevce na pitevním stole.“ S úsměvem na rtech čtete o své alma mater, zaradujete se, když padne jméno vašeho oblíbeného profesora, a přitom se nemůžete ubránit podsouvanému srovnání nesrovnatelného: hodnoty bádání ve vědách exaktních a v upozaďovaných humanitních.

   RÁNO JSEM TROPIL ONANII
   Na problematiku masturbace dostane čtenář možnost podívat se z opravdu širokého zorného pole. Medicínsky, sociologicky, etnologicky, nábožensky, historicky a pochopitelně literárně i jazykovědně. Zvlášť z tohoto pohledu nabízí soubor zajímavou přehlídku různých literárních stylů, popisů, forem i slovníků. V neposlední řadě je možno knihu brát i jako poklonu Bohuslavu Broukovi, legendárnímu provokatérovi české avantgardy, autorovi proslulé eseje Onanie jakožto světový názor, který byl jedním z prvních propagátorů Freudovy psychoanalýzy.
   Jednotlivé ukázky ve zpěvech nejsou nikterak vizuálně odděleny, ani u nich není uveden zdroj, což napomáhá plynulosti čtení. Ve jmenném rejstříku si pak můžete prohlédnout seznam citovaných autorů a knih, abyste si ověřili, zdali jste v úryvku správně odhalili své oblíbené autory, a abyste zjistili, že během posledních dvaceti let snad opravdu nevyšla knížka, ve které by tematika onanie alespoň nějakým způsobem nefigurovala. Ovšem nemáte-li až obsedantní potřebu přečíst každou knihu, která dopadla na knihkupecký pult, jen stěží drtivou většinu ukázek identifikujete. Takže místo toho, aby se kniha stala možnou inspirací pro četbu dalších autorů, funguje „pouze“ jako korpusový výtažek daného spektra. Není to málo, ale každému to nemusí stačit.

   zobrazit celou recenzi