Od vědy k Bohu

Recenze

1. dybbuk – 18. 2. 2018

   Vlastimil Marek
   Od vědy k Bohu

   Stejnojmenná, dobře napsaná (a kupodivu i přeložená) kniha Angličana Petera Russela, popisující cestu skeptického fyzika k meditaci a uznání „božského“ ve všem a všude, by měla být na nočním stolku každého skeptika, politika, umělce a trolla. Doporučuji. A protože nejlepším důkazem její kvality je jen a jen její přečtení, doporučím ji některými náhodně (?) vybranými citáty. Čtěte prosím velmi pomalu a s přestávkami. Knihu z roku 2002 vydalo v překladu Viktora Horáka nakladatelství dybbuk v roce 2008
   V minulosti bylo uvědomování si vlastního já považováno za důležité pro naše osobní blaho. Nyní se hra změnila: jedná se o základní podmínku našeho kolektivního přežití.
   Máme pravděpodobně stejný sklon podléhat omezenému vědomí jako lidé před dvěma tisíci lety. Toto je zdroj našich problémů. Pokročilá technologie možná posílila naši schopnost kontrolovat naše životní prostředí, ale také posílila nedostatky našich jen částečně vyvinutých vědomí.
   Budoucí rozvoj lidského druhu nesměřuje ven do vesmíru, ale dovnitř, do skrytých hloubek vědomí, a nakonec do božského.
   Existují pouze dvě cesty, jak žít svůj život: buď s vědomím, že nic není zázrak, nebo s vědomí, že všechno je zázrak. Albert Einstein
   Děláme si takové starosti, zda v budoucnosti dosáhneme klidu, nebo se zlobíme na něco, co stálo v cestě ke klidu minulosti, že nikdy nemáme šanci být v klidu v přítomnosti.
   Svět, který vnímáme, není fyzický svět. Svět, který známe, je svět, který se objevuje v naší mysli: tento svět netvoří hmota, ale mysl.
   Hmota se neskládá z hmoty.
   Zelená, kterou vidíme, je vlastnost vytvořená ve vědomí. Existuje pouze jako subjektivní dojem v mysli… Ve fyzické realitě neexistuje žádný zvuk, pouze tlakové vlny ve vzduchu. Zvuk existuje pouze jako prožitek v mysli příjemce – ať už se jedná o člověka, jelena, ptáka nebo mravence.
   Každému psychologickému pojmu v angličtin existují čtyři v řečtině a čtyřicet v sanskrtu.
   V roce 270 př. n. l. málo známý řecký filosof Aristarchos přišel s myšlenkou, že Země a ostatní planety se pohybují okolo Slunce. Pokud by jeho názory převládly, namísto závěrů Platóna a Ptolemaia, dějiny se mohly ubírat zcela odlišným směrem.

   zobrazit celou recenzi

2. dybbuk – 18. 2. 2018

   Literární noviny, 25. 5. 2009

   Aleš Bluma

   O duchovnu se mluví i v další zajímavé knize, která je autobiografickým vyznáním britského spisovatele PETERA RUSSELLA (Od vědy k Bohu, Nakladatelství Dybbuk, 2008, 112 str. cena 169 Kč). Russel popisuje svou cestu od přesvědčeného ateisty k pochopení reality vědomí a k víře. I on zabíhá do religionistiky, ale vyjadřuje se moderním jazykem. Sám o tom říká, že Buddha své poznání vyjádřil pojmy vhodnými pro starověkou Indii, Ježíš v pojmech judaismu před dvěma tisíci lety, Mohamed zase v pojmech své vlastní doby a kultury. Dnes znovuobjevujeme stejnou základní moudrost, ale vyjadřujeme ji v jazyce 21. století. Žijeme v éře vědy a rozumu. Náš materialistický světový názor je schopen úspěšně vysvětlit většinu pozemských jevů a mnoho záhad tak dobře, až zdánlivě vyloučil i existenci Boha. Astronomové se dívali hluboko do vnějšího vesmíru, až k jeho krajům. Kosmologové šli až na začátek stvoření. Fyzikové vstoupili hluboko do struktury hmoty. Nikdo z nich nenašel důkaz Boha. Vesmír zdá se funguje i bez boží pomoci. Russel si ale uvědomil, že taková představa Boha je staromódní a naivní. Podle Russela Bůh není v prostoru, času a hmotě. Pokud chceme najít Boha, musíme se dívat hluboko do naší mysli. Když se ponoříme do povahy mysli stejně jako do povahy prostoru, času a hmoty, zjistíme, že dlouho očekávaným mostem mezi vědou a duchovnem je právě vědomí. Při rozšíření našeho světonázoru o vědomí jakožto základní složku vesmíru vznikne nový model, který nás povede na cestě k sebeobjevování. Podle Russela lidstvo stojí na prahu dalšího evolučního horizontu. Za zveřejnění stojí jeden z citátů, který Russel uvádí ve své knize: „ Přijde čas, kdy po využití větru, gravitace, přílivu a odlivu využijeme pro Boha energii Lásky. A tehdy, po druhé v historii světa, lidstvo znovu objeví oheň“ (Teilhard de Chardin).

   zobrazit celou recenzi

3. dybbuk – 18. 2. 2018

   A2, 15. 4. 2009

   Jan Lukavec

   Ve své knize líčí britský spisovatel P. Russell vlastní životní cestu od ateistického materialisty až k úspěšnému autorovi knih a pořadů o potenciálu a evoluci lidského vědomí. Právě vědomí je totiž podle něj dlouho očekávaným mostem mezi vědou a duchovnem a stále čeká na důkladné prozkoumání. Russell se v knize odvolává na četné autority vědy i filosofie, aby dokázal, že vědomí je základní vlastností vesmíru. Pokud je prožitek bakterie miliardtinou bohatosti a intenzity prožitku lidské bytosti, stupeň vnímání v krystalech skály může být ještě miliardkrát tlumenější: ovšem stopy vědomí jsou podle autora všudypřítomné. Russelovy teorie o souvislosti kvantové teorie hmoty a potenciálu lidského vědomí nejsou dnes nijak neobvyklé, ovšem jako spíše komické se zdají být jeho vize budoucího vývoje: prorokuje příchod „světa, ve kterém celé generace budou vychovávány s tím, že každý z nás je svatý: bude to svět, ve kterém bude přirozené mít soucit sv. Františka, pochopení Ramana Maharišiho a moudrost dalajlamy“. Zde bych jen opatrně namítl, že autor se chce při spojování náboženství a vědy zbavovat iluzí, ale nerespektuje skutečnost, že podle většiny náboženství je člověk tvor hříšný a podle vědy (etologie) tvor nesoucí ve svých genech vrozenou agresivitu a jistou míru sobectví. Zapomínat na to a snít o světě plném světců je velká iluze.

   zobrazit celou recenzi

4. dybbuk – 18. 2. 2018

   Respekt, 9. 3. 2009

   Jaroslav Formánek
   Za vším hledej Boha

   Kniha britského vědce je záznamem vlastní proměny

   Co promění ryzího ateistu v duchovně orientovaného člověka? Může to být nespokojenost s konzumním životem, mystický zážitek, vnitřní prázdnota anebo dotyk smrti v podobě vážné nemoci. Co člověk, to důvod. Britský vědec a spisovatel Peter Russell vydal o své zkušenosti svědectví v knize Od vědy k Bohu. Jak název napovídá, impulzem k přehodnocení dosavadního způsobu existence mu byla doména exaktních empirických poznatků na první pohled na hony vzdálená spiritualitě.
   Peter Russell (1946) vystudoval na Univerzitě v Cambridge fyziku, psychologii a počítačovou vědu. Mimochodem: autorem popsaný život v cambridgeském campusu je zdařilou sondou do atmosféry šedesátých let ve starém univerzitním městečku, kam s hudbou Beatles a hnutím hippies vtrhlo uvolňování zkostnatělých mravů i staletých tradic. Mladý fyzik Russell tuto pozitivní proměnu doby sice zaznamenává, ale jinak je to vědě oddaný racionalisticky uvažující materialista. Stále silněji jej však přitahuje problém vědomí. Mottem celé publikace by proto mohla být v úvodu položená otázka: Jak něco nehmotného, jako je vědomí, mohlo povstat z něčeho tak nevědomého jako hmota?

   Hledej Boha

   Jak funguje vnímání? „Fotosenzitivní buňky na sítnici uvolňují elektrony, které spouští elektrochemické impulzy, jež putují po optickém nervu do zrakové kůry mozku, kde jsou data komplexně zpracována a jsou identifikovány tvary, vzory, barvy a pohyby, které mozek začlení do souvislého celku a vytvoří svou vlastní rekonstrukci světa, odvozenou ze zkušeností,“ píše Russell. Takové vnímání je ale vždy jen zprostředkované skrze naše vědomí. A co je vědomí? Tajemné neznámo, které na rozdíl od elektronů, proteinů, aminokyselin i složitého mozku nelze nějakým způsobem fyzicky určit, změřit probíhající reakce. Vědomí se neskládá z hmoty, nevíme, kde sídlí, a přesto jsme si jeho existencí absolutně jistí.
   Na pomoc při pátrání Russellovi zpočátku přichází věda. Fyzik zkoumá vlastnosti hmoty, prostoru, času i světla. Ovšem i tato přesná disciplína přináší objevy, které se vymykají mezím lidského rozumu. Třeba poznatky z kvantové fyziky, matematiky či astronomie, které jsou v knize velmi srozumitelně nastíněny. Kde najít klíč například k pochopení něčeho tak nepochopitelného, jako je „rychlost světla, jehož hmota je vždy nulová“? Anebo z pohledu Einsteinových rovnic porozumět stanovenému předpokladu, že nehmotný pozorovatel řítící se rychlostí světla (300 000 km/s) vlastně cestuje v nulovém čase a nikam, neboť se nachází v říši, kde není před ani potom, žádný počátek či konec, ale věčné nyní?
   Připomíná to učení buddhismu, taoismu nebo křesťanských či muslimských mystiků. A právě k nim se Russell obrací pro odpovědi. Citované vědecké poznatky a zkušenost dávných mudrců do sebe překvapivě zapadají, vzájemně se doplňují. Jako by ze svých odlišných kulturních a civilizačních oblastí neomylně ukazovaly k jedinému bodu, jak říká autor, do hlubin vlastní duše. Jen tam lze údajně překročit individuální omezení sama sebe a objevit v sobě boží světlo, identitu já a Boha.
   Nemusíme s tím samozřejmě souhlasit. Každopádně Russellova kniha se čte jedním dechem jako zajímavá výpověď o radikální proměně člověka na cestě za jistotou.

   zobrazit celou recenzi