Moudrost hub

Recenze

1. dybbuk – 18. 2. 2018

   iDnes, 24. 3. 2009

   Ondřej Bezr
   Příručky pro začínající uživatele drog radí rozvážný přístup

   Způsoby a důvody aplikace drog jsou nejrůznější. Dvě knihy Američana Martina W. Balla zabývající se přírodními psychedeliky propagují smysluplný postoj k nim. Magické houby a Šalvěj divotvornou považují za posvátné entity.
   Obě knihy kapesního formátu, Duše šalvěje a Moudrost hub, najdeme v knihkupectvích přepásané proužkem s nápisem Příručka pro začínající uživatele drog. Kromě nepochybného komerčního účinku má tento „podtitul“ i informativní charakter. Obě knihy totiž skutečně mohou tomu, kdo koketuje s myšlenkou alespoň „vyzkoušet“ jmenované přírodní drogy, v lecčem prospět.

   Americký spisovatel a hudebník Martin W. Ball studoval na Kalifornské univerzitě v Santa Barbaře, kde získal doktorát v oboru náboženských studií se zaměřením na tradice domorodých obyvatel Ameriky, entheogeny a šamanství. Od medicinmanů mescalerských indiánů se naučil tradiční šamanské a léčitelské praktiky.
   „Západní společnost bohužel už dávno o veškeré smysluplné iniciační obřady přišla. Možná že to nejlepší, co máme, jsou experimenty zvědavých teenagerů s psychedelickými látkami na hudebních festivalech. Takové bylo i mé první setkání s psychedeliky. I když tu může hrát určitou roli archetyp amerického individualismu, není to nejzdravější a nejpřínosnější způsob užívání psychedelik. Navíc to byl jeden z faktorů, které vedly k názoru, že psychedelika jsou hédonistické drogy bez jakékoli společenské hodnoty.“
   To píše Martin W. Ball v Duši šalvěje a oběma knihami opravdu jako by šel proti (i u nás) převládajícímu proudu aplikace drog pouze jako prostředků chvilkového povyražení. Ball prezentuje, jak s nimi žít, jak jejich prostřednictvím poznat své já a svou pozici ve světě. Jejich duchovní rozměr je pro Balla prvořadý. Skeptik by mohl vytknout, že onoho „duchovna“ je možná v knihách dokonce víc, než si téma zaslouží, na každý pád je ale autorův přístup rozhodně mnohem bližší etnickým kořenům (a tudíž i pravým důvodům) užívání drog.
   „Duchovní praxe je složitá a náročná. Náš růst a vývoj může být často pomalý, pokud bude vůbec nějaký. Můžeme strávit roky meditacemi, aniž dosáhneme jakéhokoliv výsledku, kromě toho, že se budeme cítit ospalí. Můžeme celý život chodit do kostela a neodneseme si z něj nic víc než dogma, které v rámci dané tradice slouží jako východisko ke spiritualitě. Houby mají na druhou stranu bezprostřední, radikální a přímý účinek. Při správném používání plní houby a další entheogeny v podstatě funkci jakéhosi vyrovnávacího prostředku, protože téměř všem uživatelům umožňují prožití hlubokých stavů duchovního vědomí.“ (Moudrost hub)
   Obě knihy se nicméně vzájemně poněkud liší. Zatímco Duše šalvěje je především popisem různých psychedelických zážitků s touto rostlinou převážně vycházejícím z autorových vlastních zkušeností, zaznamenaných v denících (v tomto smyslu kniha připomíná některé práce Timothyho Learyho), Moudrost hub je teoretičtější, „příručkovitější“ a nechybějí ani některé praktické rady, jak se s magickými houbami sžít.
   „V průběhu zážitku, a možná i po něm, uživatelé cítí, jak jim houby s různou intenzitou pracují uvnitř trávicího ústrojí. Výsledkem toho bývá vznik plynů, které vycházejí horem i dolem. Plynatost může chvíli trvat, zvlášť ke konci zážitku. I když je pro velké množství konzumentů tato složka nepříjemná, jde o důležitý prvek zážitku a měli bychom ho jako takový přijmout, podobně jako všechny aspekty zážitků spojených s houbami. Bojovat s něčím, když jsme pod vlivem hub, je zbytečná námaha. Právě ti, kdo se snaží tento nepříjemný prvek potlačit, také obvykle zvrací. Kdo se potřebuje pročistit, se většinou po zvracení cítí lépe a může potom zážitkem procházet daleko volněji.“ (Moudrost hub)
   Přestože v mnohém absurdní protidrogová politika bojuje i proti přírodním a po tisíciletí tradičním prostředkům, naštěstí ještě platí svoboda slova, která umožňuje nabídnout to, co by největší protidrogoví bijci nejraději drželi pod zámkem: informace a poučení. Těch je potřeba, protože drogovou kulturu se stejně nikdy nepodaří vymýtit, na to má v lidské civilizaci až příliš hluboko zapuštěné kořeny. A knihy, jako jsou ty Ballovy, tuto kulturu v nejpřirozenějším slova smyslu kultivují.

   zobrazit celou recenzi

2. dybbuk – 18. 2. 2018

   A2, 10. 6. 2009

   Karel Kouba
   Moudrost hub

   Literatura věnovaná drogám je velice ošemetná. Každý, kdo chce psát o zkušenosti se změněnými stavy vědomí a nevybere si čistě chemickou, historickou či antropologickou perspektivu, se pouští na tenký led. Velká část publikací snažících se charakterizovat podstatu těchto stavů totiž končí v balastu mělkého duchovna či newageového kýče, protože se snaží popsat něco, co ani běžnými slovy popsat nejde. Vždyť intoxikace nás přibližuje k podstatě věcí a jevů právě tak, že se dokážeme vzdát jazyka a alespoň částečně vymanit ze zajetí řeči a navyklého systému označujících a označovaných. Ačkoliv se kniha s podtitulem „Šamanský rozvoj duchovního vědomí“ tradiční hantýrce nevyhne (ono to ostatně, zdá se, ani nelze), nejedná se o laciný ideologizující bedekr po krajinách mezních stavů, ale o cennou příručku, v níž jsou celkem věrně nastíněny nejen změny intoxikované mysli či průvodní fyzické pocity, ale i analogie prožívaného vytržení s náboženskými systémy nebo údajný vztah psylocibynových hub k historickému vývoji lidského myšlení. Kniha se snaží pracovat s myšlením navozeným entheogeny (což je termín, jímž autor nazývá látky umožňující proměnit duchovní vědomí) a jedním z jejích hlavních účelů je „radit“ uživatelům psychedelik, jak se na cestě neztratit, případně jak při ní nezůstávat pouze na povrchu.
   S nejvýstižnější definicí se ale nakonec setkáme už v závěru druhé kapitoly: „Je to chaos a řád, proud a změna, příliv a odliv, život a smrt. Je to imanentní a transcendentní. Je to krása.“

   zobrazit celou recenzi