Mořský kostel / Panna a satanáš

Recenze

1. dybbuk – 15. 2. 2018

   opicirevue.cz, 28. 6. 2012

   Petr Nagy
   Přímořské příběhy z Čech

   Pražské nakladatelství Dybbuk se do povědomí českých čtenářů asi nejvíce zapsalo svou knižní řadou věnovanou žánrově rozmanitým textům s erotickou tematikou . Dvěma podstatnými rysy této edice se ostatně vyznačuje i zde recenzovaná kniha – současného čtenáře zaujme svým originálním vzhledem a hlavně mu představí jméno do té doby patrně neslyšené. Přítomný svazek totiž obsahuje dvě lyrické prózy dnes již zapomenutého spisovatele Jindřicha Teuchnera (1901–1985), který se přitom svého času mohl pochlubit přátelstvím, ba i uznáním celé řady autorů dnes známých až kanonických (V. Nezval, J. Hora, V. Vančura, J. Wolker aj.). Dosvědčuje to i dvojice zařazených doprovodných textů – krátký doslov Jiřího Karáska ze Lvovic, kladně hodnotící Teuchnerovu “legendu jižní” Panna a Satanáš, a obsáhlejší příspěvek Gustava Erharta, v němž se slučují jeho osobní vzpomínky na Teuchnera se záslužným úsilím představit alespoň v hrubých konturách jeho život a dílo.
   Prvním a kratším z dvojice přítomných beletristických textů je Mořský kostel z roku 1930, který si označení “lyrická próza” zaslouží měrou vskutku vrchovatou. Opulentní popisnost a barvité líčení přírodních motivů zřetelně převažují nad chudým dějem, jehož způsob podání i samotní aktéři se vyznačují jistým divadelním rukopisem (způsobem označování postav, jejich charakterizací apod.). Text je doslova protkán odkazy na množství spisovatelů i literárních postav, živé dialogy jsou nahrazovány vloženými dopisy, častým Teuchnerovým prostředkem se i vzhledem k povaze druhé zařazené prózy ukazují být odmlky uprostřed plynoucího textu. Podstatnější než příběh skupiny výletníků a přátelství jednoho z nich s místním mladíkem jsou zde kulisy celého vyprávění, tedy jihoevropská přímořská krajina, nad níž se vypíná přírodní útvar přezdívaný Mořský kostel (nedaleko se tyčící “hadí” hora sv. Iljiče přitom už ohlašuje dějiště prózy následující).
   Druhým textem je taktéž lyrická próza Panna a Satanáš, vydaná roku 1943 a uzavírající podle Erharta autorovo první tvůrčí období. Přestože zde nalezneme celou řadu prvků společných s raným Mořským kostelem – mimo jiné obdobný půdorys zápletky (vztah výletníka a “domorodce”, tentokrát ovšem mladé dívky) –, celková míra lyričnosti trochu poklesla a více prostoru se nyní dostává epickému vyprávění. Samotný příběh je poměrně jednoduchý a přímočarý, využívající křesťanské symboliky a svou univerzálností nabývající rázu až legendistického, jak naznačuje již poetický podtitul “andělský zápas blankytné něhy v legendě jižní”. Vyprávění o Jovaně svedené neznámým mladíkem, která posléze nalezne útočiště v opuštěné kapličce na vrcholu obávané Hadí hory a svému zhanobiteli nakonec dopřeje milosti odpuštění, odměnil již zmiňovaný Jiří Karásek ze Lvovic slovy nadšené chvály, mluvě mimo jiné o “důmyslných kontrastech kompozice” nebo “líbezném zakončení”.
   Dvojice Teuchnerových próz, jejichž nové vydání lze kvitovat s povděkem již pro připomenutí autora jako takového, tvoří navzdory mnohaleté průrvě, která se rozprostírá mezi okamžiky jejich vzniku, překvapivě souvislý celek. Zřetelně se v nich odráží Teuchnerovo okouzlení romantickými scenériemi dalmatského pobřeží, které měl možnost poznat během lázeňského pobytu u Jaderského moře v dobách svého mládí. Erhart v této souvislosti zmiňuje autorův dar “impresionistického vidění” a jeho lyrické evokace přirovnává k cestopisným črtám dalšího pozapomenutého spisovatele, Jetřicha Lipanského. Vzhledem k tomu, že obě lyrické prózy jsou napsány stylem nadmíru květnatým a jazykem bohatým na neologismy, zvláštní slovní spojení, překvapivé cézury a četné exklamace, budou si patrně hledat cestu ke dnešním čtenářům s nemalými obtížemi. Snad se však najde mezi námi alespoň pár literárních staromilců, kteří dokážou jejich nepopiratelné kouzlo ještě ocenit – odměnou jim bude seznámení s autorem, který je podle Gustava Erharta jedním “z posledních, téměř zapomenutých ‚volných‘ myslitelů a mimořádně zajímavých spisovatelů-autodidaktů”.

   zobrazit celou recenzi