Anotace
Slavná krátká erotická novela Lady Fuckingham, jejíž autorství se připisuje irskému spisovateli Oscaru Wildovi, popisuje životní příběh Beatrice, dívky založení spíše nymfomanického. Poprvé navnaděna vyprávěním zvídavé přítelkyně Alice, které se brzkého erotického probuzení dostalo od zmužilého komorníka, Beatrice neváhá a vydává se objevovat erotické taje s Aliciným bratrem Frederickem. Jelikož po ochutnání slastí je pro ni nemožno přestat, postupuje hlouběji a zakušuje potěšení rozmanitého druhu – mimo jiné se zúčastňuje orgií tajného Amorózního kroužku, svádí služebné, uzavírá manželství se zhýralým lordem Crim-Conem a nakonec předává své nabyté nepřeberné znalosti dalším nezkušeným.
Specifikace
Rok vydání | |
---|---|
ISBN | 978-80-86862-97-2 |
Vazba | brožovaná |
EAN | 9788086862972 |
Počet stran | 208 |
Formát | 110 × 162 mm |
Typ | tištěná |
Recenze
Pouze přihlášení uživatelé, kteří zakoupili tento produkt, mohou přidat hodnocení.
dybbuk –
A2, 25. 11. 2009
Pavel Šidák
V novém vydání se na českém trhu objevila knížka s výmluvným názvem Lady Fuckingham, poprvé v Čechách vydaná roku 1992. Obálka se pyšní jménem autora Oscara Wildea a text se někdy vydává za Wildeovu prvotinu, autorství je však nejisté a lze jej spíše považovat za mystifikaci (obdobně jako se Vrchlickému, vůdčímu básníku lumírovské školy, připisuje veršovaná skatologie Rytíř Smil). Knihu Wilde údajně vydal pod pseudonymem Sebastian Melmoth; toto jméno skutečně používal (jde o výpůjčku ze slavného gotického románu Poutník Melmoth), autorství to ovšem neverifikuje, naopak, spíše jen podtrhuje literárně-mystifikační atmosféru. Text Lady Fuckingham byl původně tištěn na pokračování v britském erotickém časopise The Pearl od července 1879. Originál ovšem nese titul Lady Pokingham – slovní hříčka v názvu je dílem českého překladatele. I jeho osoba je mystifikační: Voloďa Miljuchin je pseudonym českého indologa Vladimíra Miltnera, někdejšího zaměstnance ČSAV.
zobrazit celou recenziHlavní postavou a zároveň vypravěčem je mladičká šlechtična Beatrice, typická hrdinka erotického románu: krásná, mladá, bez závazků a bohatá. Po dětské lesbické iniciaci se počnou odvíjet další a další sexuální dobrodružství; celý její život je sledem variací a kombinací umění soulože. Potud klasická erotická literatura, respektive pornografie. Přece však kniha není typickou ukázkou tohoto víceméně konzumentského žánru. Líčené scény se obratně vyhýbají všemu perverznímu (přičemž sadismus, pedofilie, skatofagie apod. bývají chápány jako konstituentní prvky pornografie), a to i ve výrazu; polemika s desadovskou linií erotické literatury je i v nulové snaze o filosofickou či mytizující rovinu (jež je typická spíše pro oblast francouzskou: Filosofka Tereza, Příběh oka, Příběh O aj.). Lady Fuckingham je spíše idylická óda na přirozenou sexualitu (Angličané text připodobňují k slavné Fanny Hill a na Amazonu je k mání dokonce jako audiokniha), ale i tento rozměr je zproblematizován. Kniha má ve svém žánru zcela nebývalé deziluzivní, antivzrušující vyznění: hrdinka v závěru ve věku třiadvaceti let umírá na celkovou tělesnou vyčerpanost. Celá kniha je komponována jako závěť, odkaz věrnému sluhovi Walterovi (stejně jako například Nabokovova Lolita je vypravěčova obhajoba). Knihu navíc rámcuje autorská předmluva: autor – Sebastian Melmoth – se stylizuje do pouhého vydavatele úryvků z této závěti, již mu Walter předal. Erotickou rovinu textu autor nečekaně obhajuje odkazem na biblické „milujte se a množte se“.
Starší česká vydání byla navíc obohacena o překladatelovu předmluvu. Podle ní měl text objevit jistý kněz, který se nálezu nejprve zhrozil, ale posléze jej vydal. Hra na vydávání ztraceného a nalezeného rukopisu spolu s mystifikačním pozadím celý text vhodně ironizuje, vyvažuje rovinu erotickou, činíc tak z textu dílko svěží a neotřelé.