Anotace
Limitované vydání sebraných textů Jana. Jana Nováka sdružených ve třech knihách s názvem Labutí sádlo představuje ojedinělý a osobitý básnický úkaz, který se vzpírá jakékoli kategorizaci, přičemž na čtenářskou percepci klade nesmírné nároky. Ovšem tomu, kdo mu dá čas, kdo se mu otevře, je následně odměněn oduševnělým a zcela jedinečným světem, který nemá v české poezii obdoby. Elitní, nekompromisní poezie pouze pro vyvolené, poetika postrádající jakýkoli sentiment, pěnu dní, kýčovou lyriku nebo naivní spiritualitu. Zapomenutý autor, který překlenul svou dobu a opomenut nepozorovaně posunul hranice poezie za její horizont…
Specifikace
| Hmotnost | 500 g |
|---|---|
| Rok vydání | |
| ISBN | 978-80-7438-261-1 |
| Vazba | brožovaná |
| EAN | 9788074382611 |
| Počet stran | 1856 |
| Formát | 156 × 230 mm |
| Typ | tištěná |
Recenze
Pouze přihlášení uživatelé, kteří zakoupili tento produkt, mohou přidat hodnocení.
Podobné knihy
- Sold Out
Hledání člověka a sny o milování se s ním
76 Kč | 151 KčPřidat do košíku This product has multiple variants. The options may be chosen on the product page - Sold Out
Bez kůže
119 Kč | 239 KčPřidat do košíku This product has multiple variants. The options may be chosen on the product page - Sold Out
Papíří
94 Kč | 188 KčPřidat do košíku This product has multiple variants. The options may be chosen on the product page - Sold Out
dybbuk –
Právo, 3. 2.2022
Michal Šanda
Jana Nováka jsem na konci minulého století pravidelně potkával po pražských kavárnách. Moravský stréc odkudsi od Kyjova s podmanivou barvou hlasu a dávno už nemoderním knírem pod nosem. Nad sklenkou vína hulázňal svoje svébytné pravdy. Sem tam se odmlčel, z kapsy vytáhl tužku a na útržek papíru si cosi poznamenal. Možná: uzené maso, chleba, v trafice cigára, mýdlo.
zobrazit celou recenziO mnoho let dříve ho Pavel Šrut, Eugen Brikcius nebo Petruška Šustrová znali jako rozšafného výčepního z hostince Na Třemošné, co si sem tam za pípou cosi poznamenal na účtenku. Možná: dvě velké griotky, malé štamprle rumu, tlačenka, a dole k tomu přičinil šest čárek.
Kolem roku 2000 jsem se s ním vypravil za společným kamarádem na chalupu do Českého ráje. Večer při grilovačce si cosi usilovně poznamenával na umaštěný papír od buřtů. K mému překvapení to byly básně! Básně docela kratinké. V kotcích / paradajky protlak / kobyl k hříběti / burgundského. Doslova je sypal z rukávu, jako kouzelník králíky.
Abrakadabra! Jak sedají / brody křídla lastur / košilky dam kam / tam.
Simsalabim! Osoba vraždy, osobnost / prolíněná. Stereofonní prostor / mučenky, sterilní na omak / vítězný oblouk jednotřídkou.
Kdosi o nich prohlásil, že jsou beze smyslu, ale ne bez významu, protože jsou jasnozřivé.
Od Novákova úmrtí uplynulo v lednu pět let. Nakladatelství Dybbuk k tomuto půlkulatému výročí vydává do posledního písmene všechno, co kdy tenhle neprávem opomíjený básník na svoje pověstné papírky nadrásal. Tři objemné svazky o celkovém rozsahu 1856 stran mají název Labutí sádlo a podepsané jsou Jan. Jan Novák. Nejedná se o chybu; aby se totiž odlišil od toho slavného chicagského a od mnohých dalších Janů Nováků, začal k stáru používat zdvojené Jan oddělené tečkou.
Ona grilovačka se, jak už to bývá, protáhla do pozdních nočních hodin, Jeník byl ovšem ráno jako čiperka. Po nezbytném smrťáku turka a cigaretě mě donutil vyhrabat se ze spacáku a jít s ním ke kapli svaté Anny na Hůře, nahoře nad Vyskeří, že tam má pro mne překvapení. A skutečně, něco takového jsem nikdy předtím ani potom neviděl. Všude kolem křížové cesty byly stovky, možná tisíce bedel. Bílo, jako když nasněží.
Když poté cestou domů do Prahy spolucestující v autobuse závistivě hleděli na naše plné košíky, Jeník prohlásil, že kdo má zájem o houby, ať si přijde, a lidé opravdu chodili pro pár kousků se všelijakými sáčky, co měli zrovna u sebe, dávali se s námi
do řeči a navzájem se trumfovali houbařskými historkami. Z obyčejné nudné jízdy autobusem se Novákovým přičiněním stal zážitek jedna báseň. Ještě jednu
báseň? Vratné iluze vracející se / v propasti,
lžíce stud milování / jak se pláč proměňuje v /
osmy a pláč / musím se napít / jsem (ti) oprýskaná.