Když je vše řečeno

Recenze

1. dybbuk – 11. 10. 2022

   aktualne.cz, 28. 6. 2022
   Tereza Semotamová
   Láska irského druhu. V románu osmdesátník teprve před koncem života přiznává emoce

   Mauricovi je 84 let. Sedí v hotelovém baru v malém irském městečku a jak už to tak u Irů typicky bývá, sedí sám. Dnes je ale něco jinak. Maurice se konečně odhodlal vyprávět svůj příběh se vším všudy, včetně pochybení, studů a strachů.

   Román Když je vše řečeno, pozdní debut irské spisovatelky Anne Griffin, se vyznačuje svébytnou atmosférou plnou bilancování, truchlení a viny.
   Hrdina knihy, kterou v překladu Markéty Hofmeisterové vydalo nakladatelství Dybbuk, připíjí pěti lidem. Těm, kdo pro něj v životě nejvíc znamenali: bratrovi Tonymu, jenž tragicky zahynul, švagrové Noreen, nenarozené dceři Molly, manželce Sadie a synovi Kevinovi. Ten se vzepřel rodinné tradici, nezasvětil život zemědělství a správě pozemků, ale dal se na novinařinu a žije v USA.

   Jedná se o speciální večer, kdy už není potřeba nic skrývat. Lze tak odtajnit i léta udržovaná tajemství. Jedno je spojené s Mauricovým dětstvím, kdy si při dětské hře schoval ztracenou minci, nevěda, jak významnou má hodnotu.
   Kolem mince Anne Griffin splétá příběh, který se jako červená niť táhne celým hrdinovým osudem. Coby dítě z prosté rodiny chodil pracovat na statek, kde se k němu statkář choval násilně. Později Mauricova rodina zbohatla díky skupování pozemků a on je dnes bohatý. V jednu chvíli tajně zachrání skomírající byznys statkářovy rodiny.
   Sebekriticky dovede protagonista nazírat bolestivější etapy života. Jako když jeho těhotná žena přestala cítit pohyby dítěte. Místo aby jednal a odvezl ji do nemocnice, Maurice šel zařizovat svoje obchody. Teď ho sužuje vina a s dcerou, která nikdy nespatřila světlo světa, o tom nepřestává rozmlouvat. I jí věnuje jeden z přípitků.

   Další je určený manželce. Z toho, co Maurice líčí, si vztahově lze vzít mnohá ponaučení. Hrdina lituje, že nebyl velkorysejší, například nedovoloval, aby si po obědě v restauraci dávali čaj. Přece si ho mohou uvařit až doma a zbytečně neutrácet.
   Je evidentní, proč na to teď vzpomíná: lituje své malichernosti, zřejmě kvůli nuznému původu a přísné výchově byl chladný a šetřivý. A s tím souvisí i ztracená mince, která, jak se později ukáže, má obrovskou hodnotu. Není důležité, jakou. Pro Maurice představuje destruktivní moc peněz, symbol jeho celoživotní lakoty.
   Hrdina v monologu líčí vše, co za života neřekl. A není toho málo. Na jednom místě přiznává, že nebyl zrovna mluvný: „A co se týče irských mužů, musím ti říct, že čím jsme starší, tím je to s námi horší. Jako bychom zalezli hlouběji do své samoty. Svoje problémy si prostě řešíme sami. Sami sedíme v baru a omíláme v hlavě pořád dokola tu samou věc,“ uvažuje.
   Emoce jsou něco, co Maurice neuměl projevit ani sdílet. Až nyní jako by se stavidlo uvolnilo a došlo k čemusi neodvratnému, kdy může být vše řečeno. Vychází najevo, že Maurice si celý život byl vědom svých nedostatků, ale nedovedl s nimi nic udělat. Uměl lásku projevovat jen v náznacích, říká tomu láska irského druhu, „odtažitá a rozpačitá ze své vlastní lidskosti“.

   Autorka knihy, dnes třiapadesátiletá Anne Griffin, nepsala odmalička. Vystřídala vícero zaměstnání. Pracovala v knihkupectví Waterstones, kde byla blízko literatuře a spisovatelům. Pak na noční helplince pro oběti násilí, kde byla blízko lidským příběhům. Studovala sociální práci a vykonávala ji jak při kontaktu s klienty, tak coby manažerka. Ale něco ji táhlo k psaní. Několik jejích povídek otiskly noviny či časopisy a získala za ně ceny. Nakonec vystudovala tvůrčí psaní a napsala Když je vše řečeno, svůj debutový román.
   Musela si sedmatřicetkrát přečíst odmítavou reakci nakladatelů, než kniha před třemi roky vyšla anglicky. Od té doby získala Irskou knižní cenu pro objev roku a byla přeložena do dvou desítek jazyků.
   Samozřejmě není dokonalá. Základní zápletka založená na ztracené minci působí klišovitě a příběh zbytečně komplikuje. Mnohem cennější se zdá odvaha, s níž autorka nahlíží do mužského myšlení. Bilancování a truchlení hlavního hrdiny vystihla plasticky: jako autentický vhled do duše, která je křehká a citlivá, jen se to celý život bála dát znát.

   zobrazit celou recenzi

2. dybbuk – 11. 10. 2022

   A2, 25. 5. 2022
   Valentýna Šatrová

   Irský farmář Maurice bilancuje svůj končící život a připíjí pětici těch, kteří pro něj byli nejdůležitější. Tak se dá v jedné větě shrnout celý román Když je vše řečeno irské spisovatelky Anne Griffin. Čtenář by od vyprávění neměl čekat víc, než od samého počátku slibuje: zachycuje celkem obyčejný život zasmušilého muže, pod jehož tvrdou skořápkou se skrývá citlivé srdce a který umí odejít, když přijde jeho čas. Anotace čtenáři radí: „Přistavte si stoličku a naplňte sklenici chutným mokem, protože Maurice je konečně připraven vyprávět svůj příběh.“ Je ale otázkou, proč ve světě přehlceném příběhy věnovat svou pozornost právě tomu Mauriceovu. Snad právě pro jeho obyčejnost? Anne Griffin se nedá upřít vypravěčský talent – i čtenáře bez motivace začíst se do osudů nepříliš výjimečného farmáře umí autorka upoutat a dovést ho až na konec knihy. Zápletka je napínavá a je zábavné z ptačí perspektivy sledovat, jak i drobná rozhodnutí mění osudy celých generací. A právě tyto drobnosti jsou asi nejpoutavější. Kniha tak na jednu stranu aspiruje na to být spletitou rodinnou ságou, na stranu druhou by možná bylo zajímavější hrdinu, jehož povaha je od první strany víceméně jasná, poznávat v povídce, v detailu, zblízka. Takhle jde o román jaksi nerozhodný – a čtenář nakonec, „když je vše řečeno“, vlastně neví, zda četl knihu, která si zaslouží být zapomenuta, anebo příběh ohromující svou obyčejností.

   zobrazit celou recenzi