Anotace
Když se nad tím zamyslíš, Váňo, celý náš život pochází z hovna. A do hovna se zase vrací, dozvídá se voják Čonkin, literární postava Vladimíra Vojnoviče, a zdá se, že ho ta prostá pravda překvapuje.
Kniha Hovno? by měla přispět k emancipaci hovna v českém prostředí. Existuje-li většina stavebních kamenů společnosti, a hovno jím je, i když budeme stokrát volat, že ne, v inverzní podobě (ráj má peklo, pravda lež, pravá levou, muž ženu, anděl ďábla či otvor kolíček), pak k hovnu není co přiřadit. Pokud tedy nevzhlédneme k Olympu a nespárujeme exkrement s božskou ambrozií. Politologicky řečeno má hovno nulový konkrétní koaliční potenciál. Zato však má obrovský koaliční potenciál obecný. Z toho pak vychází, že hovno by mohlo být tím hledaným smyslem českých dějin.
Je hovno Ladislava Klímy a Indyho & Wiche, Ivana Diviše a svobodníků, J. H. Krchovského a batolat, Jana Hanče a hospodských štamgastů, Bohumila Hrabala a internistů z kliniky, Miloslava Švandrlíka a házenkářek, Fandy Pánka a dlaždičů, Ivana Wernische a novinářů, Gustava Meyrinka a řádných občanů.
Hovno je…
Specifikace
Hmotnost | 500 g |
---|---|
Rok vydání | |
ISBN | 978-80-7438-034-1 |
Vazba | brožovaná |
EAN | 9788074380341 |
Počet stran | 256 |
Formát | 150 × 145 mm |
Typ | tištěná |
Recenze
Pouze přihlášení uživatelé, kteří zakoupili tento produkt, mohou přidat hodnocení.
dybbuk –
iDNES, 22. 1. 2011
Ondřej Bezr
Kniha o h…ě zrovnoprávňuje exkrement jako literární téma
Tematické literární antologie bývají vedeny nejrůznějšími záměry. Zhodnocení jejich bohulibosti je na tom kterém čtenáři. Jisté je jen jedno: čím provokativnější zaměření a titul, tím větší naděje na úspěch.
zobrazit celou recenziAntologie, které ve volné řadě vydává už pár let pražské nakladatelství dybbuk, mají jistě cílů hned několik: nepochybně chtějí pobavit, svou kontroverzností a tudíž komerčním úspěchem určitě mohou poněkud vylepšit platební situaci vydavatele (zabývajícího se jinak na dnešní dobu skoro „sebevražednými“ koníčky jako je produkce překladů moderní evropské prózy, současné experimentální literatury nebo odborných prací z oborů jako antropologie, psychologie či filozofie) a v neposlední řadě jistě také zrovnoprávnit některá témata, stojící dosud daleko za okrajem takzvané serióznosti.
Aktuálně vydaná kniha s všeříkajícím titulem Hovno? by podle nakladatele „měla přispět k emancipaci hovna v českém prostředí“. Není náhoda, že po grafické a tiskové stránce je antologie podobně pojata jako úspěšná dybbukovská trilogie Kniha o kundě – Kniha o čuráku – Kniha o mrdání (více zde), která čtenáře vyvedla z omylu, že slavní spisovatelé byli a jsou chimérickými stvořeními bez lidských choutek a úletů. I editorku, skrytou pod pseudonym Nela D. Astonová, mají stejnou.
K záběru, ve kterém „lovila“, editorka uvádí: „Já jsem se například rozhodla nepoužít neustále opakované texty, jakési vzorové texty o hovnu, jež se však už dávno staly spíše karikaturou hovna, myslím tím třeba Vrchlického Baladu o hovnu, Haškova Švejka nebo ´hovno´ Šabachovo.“ Autor antologie, který si může dovolit vynechat taková literární jména, musí mít jednu zásadní jistotu: že totiž silného materiálu na dotyčné téma musí být naprostý dostatek.
A opravdu je. Astonová vybírá samozřejmě z literatury lidové (lidové ve velké míře i v moderním slova smyslu, totiž z výňatků nalezených na internetu), většinou ale umělecké. Zdrojem jsou díla básníků i prozaiků, klasiků, modernistů i naivistů, hojně cituje i díla deníková a vzpomínková. Baví ji, jak připomíná, vztah vysokého a nízkého, jako třeba v případě Jana Zábrany a Fandy Pánka.
„Je hovno Ladislava Klímy a Indyho & Wiche, Ivana Diviše a svobodníků, J. H. Krchovského a batolat, Jana Hanče a hospodských štamgastů, Bohumila Hrabala a internistů z kliniky, Miloslava Švandrlíka a házenkářek, Fandy Pánka a dlaždičů, Ivana Wernische a novinářů, Gustava Meyrinka a řádných občanů,“ stojí na záložce. Dodejme jen, že také hovno nejrůznějších výtvarníků, jejichž díla knihu dotvářejí, a mezi nimiž je i kontroverzní dvojice Gilbert & George.