Bývalý bubeník

Recenze

1. dybbuk – 17. 2. 2018

   A2, 10. 10. 2012

   Barbora Čiháková

   Celý příběh začíná vlastně nenápadně – několik lidí se rozhodne, že založí kapelu. Jenže pak do sebe věci pomalu přestanou zapadat, protože bubeník neumí bubnovat, zpěvák šišlá, basista má ztuhlou ruku a kytarista je hluchý. A tenhle počin na začátku knihy člověka naláká. Je fakt, že Brusselmans je schopen vytvořit postavy jednající bez morálky či svědomí.
   Jediné, co se o nich dá najisto říct, je, že jsou vlastně dementní. Právě to se v textu dokola opakuje, na tom hlavní postava tvrdohlavě staví svůj pohled na svět, kde lidé ve všem šílenství připomínají loutky vyprázdněné cynismem, zdeformované krutostí, labilní, věčně zfetované, opilé a bez zábran. A oproti tomu si buduje prostor určitého klidu, kde žije (či přežívá) ze sledování kolotoče v televizi. Tohle je možné v textu najít, ale pouze za podmínky, že se dostanete za půlku. Protože musíte překousat děj, který v sobě nenese sílu vyprávění, ale jen chaotickou změť historek a šíleností. Navíc začne být po chvíli velmi obtížné snášet jazyk – používat vulgarismy je možné, všichni nějak tušíme, že mají svá platná místa v textu, ale zde je jejich frekvence taková, že posouvá text za hranu nečitelnosti. Začátek zněl docela slibně, to připouštím, byl v tom nádech absurdity, grotesky, jenže jak postupujete knihou, dochází vám, že zde chybí kouzlo, které by strhlo, dalo impuls představivosti a nastavilo pohled jiným směrem.

   zobrazit celou recenzi

2. dybbuk – 17. 2. 2018

   Host, 16. 5. 2012

   Jiří Krejčí
   Vlámský rock’n’roll

   Cynicmus a nihilismus a cynismus a nihilismus a nic víc

   První do češtiny přeložená kniha vlámského spisovatele Hermana Brusselmanse (1957) nese v originále název Ex-drummer (2004). Pod stejným názvem byl tento román zfilmován (režie Koen Mortier, 2007) a uveden mimo jiné i na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech.
   Herman Brusselmans je velmi plodným novinářem, básníkem, prozaikem i dramatikem. Od své prvotiny v roce 1982 sepsal a vydal na čtyřicet knižních titulů a patří k nejčtenějším a zároveň k nejkontroverzněji přijímaným vlámským autorům. Rozpory budí nejen svými četnými mediálními provokacemi, které se staly i příčinami soudních žalob, ale především vlastní literární tvorbou.
   Brusselmansův literární svět je plný drog, alkoholu, sexuální promiskuity, totálního cynismu a všeprostupující nudy. Jeho „antihrdinové“ nesou četné autobiografické či lépe sebestylizační znaky. Jedním z nich je i „bývalý bubeník“, známý spisovatel, který zabíjí nudu poklidného života s milovanou přítelkyní Lio sledováním stupidních televizních soutěží, souložením ve trojici, konzumací alkoholu a relaxačním bubnováním.
   Jednoho dne ho navštíví podivná skupinka „lůzrů“, která hodlá založit rockovou skupinu (později nazvanou The Feminists). Zpěvák špatně vyslovuje, basista trpí ochrnutím ruky a kytarista částečnou hluchotou. Skupina vystoupí na regionálním soutěžním festivalu, kde překvapivě zvítězí.
   Následuje postupný rozklad plný krve, cynismu a bizarnosti.
   Všechny postavy románu jsou svým způsobem vyšinuté. Normalita je Brusselmansovi jen vnějším nátěrem rozmanitých lidských úchylek. Román je protkán touhou postav po zabezpečení a po tvůrčím úspěchu, kontrastující s jejich nezodpovědností a neschopností téhož. Na jedné straně je odpor vůči pokrytectví konzumní společnosti a na druhé konzumentství litrů alkoholu a vlastní sebestřednost.
   Bývalý bubeník je románem o nezralosti a chtělo by se dodat, že je též románem pro nezralé (autor je velmi populární především mezi belgickými a holandskými teenagery).
   Brusselmansovi totiž chybí oproti spřízněným „neodekadentům“ cosi, co by dávalo textu hlubší rozměr. Není tu Bukowského humor ani Houellebecqova schopnost zrcadlit skutečnost v hyperbole.
   Za „skandálním“ životem „lůzrů“ není prostě nic. Snad jen nikterak nové zjištění, že rádoby nezávislá subkultura může být podobně zvrácená jako (ne)kulturní mainstream.
   Pozadí příběhu jedné neobvyklé kapely značně šustí papírem.
   Vypravěčův životní postoj je nevěrohodný, jako jsou nevěrohodné i temné stránky ostatních postav knihy. V prostředí proklamovaného nihilismu a sebestředného cynismu ani nijak zvlášť nepřekvapí zločiny, k nimž v závěru knihy dojde. Není v tom zhola nic šokujícího. Rebelantství bez příčiny je prostě téma značně vyčerpané. Laciná životní filozofie sebestředné „upřímnosti“ je přeci paradoxně životu velmi vzdálena.
   Překladatel Pavel Englický se v závěrečné poznámce vyznává: „Nevím, zdali se mi podařilo knihu přeložit tak, aby si čtenář mohl utvořit skutečně pravdivý názor na Brusselmansovu tvorbu.“ Ke „skutečně pravdivému názoru“ by bylo jistě třeba znát více opusů z autorovy bohaté bibliografie.
   Věřme, že po překladu románu Bývalý bubeník budou následovat též knihy „skutečně pravdivé“.

   zobrazit celou recenzi

3. dybbuk – 17. 2. 2018

   Tvar, 1. 3. 2012

   Jakub Grombíř
   PROČ VY ROCKEŘI CHCETE BEJT POŘÁD SRANDOVNÍ?

   Herman Brusselmans: Bývalý bubeník Z nizozemštiny přeložil Pavel Englický dybbuk, Praha 2011 Znáte ten vtip, jak jdou hluchý, beznohý a plešatý po kolejích? Luštili jste někdy hádanku typu „A nebydlí v Praze, B nemá žádnou sestru a C se nejmenuje Dušan“? Víte, že rockeři jsou vesměs primitivové a promiskuitní alkoholici? Pokud ano, pak vás Brusselmansova kniha asi ničím nepřekvapí.
   Enfant terrible současné belgické literatury v ní vypráví příběh kapely, v němž se úspěšný spisovatel, který ovšem veškerý čas tráví nadáváním u televizních soutěží, sejde s homosexuálním mrzákem, šišlavým sadistou a nahluchlým narkomanem (aspoň doufám, že jsem si ty kombinace zapamatoval správně – nevyslovitelná vlámská jména jsou k orientaci v postavách ještě nepoužitelnější…). Všichni jsou nezaměstnaní vysokoškolští absolventi, jaké euroatlantická civilizace produkuje zdatněji než cokoli jiného. Aby mezi tyto chronické outsidery vypravěč zapadl, nesmí se učit hrát na svůj nástroj, tj. na bicí. Čím odpudivěji těleso působí, tím větší úspěchy na beatových festivalech sklízí.
   Kniha je hořkým rekviem za lákavými ideály, jakými kdysi byly sex, drogy a rokenrol nebo politická korektnost (prosadit se může jen taková hudební skupina, v níž každý má nějaký handicap), z nichž už zbyla jen žalostná karikatura. Ocenit lze výstižnou parodii na životní styl rockerů s jejich siláckými vulgaritami, banálními pseudomoudry a vtipy, kterým se nikdo nesměje. Děj je redukován na soutěžení postav v prolhanosti, perverzitě a myšlenkové prázdnotě: „Komáři, to jsou opravdový potvory. Nenávidím je. S výjimkou, když vycucávaj lidi, co mi jsou ukradený. Pak mi vůbec nevadí.“
   Brusselmans jako zkušený prozaik ví, že stereotypní řetěz orgií by čtenáře brzy unudil, proto použil jako druhou motivickou linii vzpomínky na smrt krále Boudewijna (u nás ho známe pod jménem Baudouin, ale donuťte vlámského spisovatele, aby použil francouzštinu). Mimochodem – který český spisovatel bude mít jako první ten kugelsack udělat si srandu z pohřbu Václava Havla? To je vlastně na Brusselmansovi to nejsympatičtejší: svůj sklon k amorálnosti nijak nekrotí, nesnaží se udržovat otevřená zadní vrátka do slušné společnosti. Zatímco taková Natálie Kocábová se domnívá, že odpudivými scénami pomáhá lidem pochopit hrůzu světa, ve kterém žijeme, autor Bývalého bubeníka se svými provokacemi prostě jen královsky baví. Ať je to zkorumpovaná politika, oidipovský komplex, úchylné sexuální praktiky nebo „jen“ bezohledný konzumerismus, všechno je pro něj jenom záminka k chrlení sarkastických bonmotů.
   Kniha je psána zručně a lehkým perem, přečtete ji za pár hodin a budete se místy i smát, ačkoli vám nebude jasné, co je tady vlastně k smíchu. Že by člověk, který díky enormnímu přirození získal vtipnou přezdívku Kláda? Ano, až takových výšin dosahuje rafinovanost Brusselmansova humoru. Jo, a taky tam jedna feťačka utýrá dítě, aby byla bžunda ještě větší, tak akorát pro pubertální návštěvníky rockových klubů, což je Brusselmansova cílová skupina. A pak ještě literární kritici, kteří jsou zvyklí chválit všechno, o čem se jim řekne, že je to avantgardní, aby náhodou nevypadali zkostnatěle.
   Překladatel knihy v závěrečné poznámce tvrdí, že Brusselmanse musíte buď milovat, nebo nenávidět. Popravdě řečeno jsem se však nezařadil ani do jedné skupiny. Prostředky, jimiž se autor snaží šokovat, nevynikají rozmanitostí ani objevností. Abych parafrázoval jedno pořekadlo z dob ancient régime: výraz „kontroverzní umělec“ se má k umělci asi stejně jako „lidová demokracie“ k demokracii nebo „elektrické křeslo“ ke křeslu. Že showbusiness je založen na destrukci, a tudíž přitahuje různé monstrozity, popsal například už Nathanael West ve Dnu kobylek. Bezvýchodnost rebelie, které chybí vnitřní étos, známe v daleko působivějším podání Breta Eastona Ellise, a proti psychedelicky vykloubené imaginaci Tima Robbinse se Brusselmansovo urputné boření tabu nachází o pár pater níže.
   Od roku 1994, kdy kniha vznikla, se samozřejmě leccos změnilo. Ne že by literatura či hudba zaznamenaly nějaké zvláštní pokroky, ale atmosféra ve společnosti už zdaleka není tak bezstarostně hedonistická. Přízraky si už nemusíme uměle vyrábět, lezou odněkud samy, dokonce i ty dávno zapomenuté. Ovšem musíme si přiznat, že společnost, která se vděčně baví zobrazováním vlastní zdegenerovanosti, se podobným koncům jen stěží může divit.

   zobrazit celou recenzi

4. dybbuk – 17. 2. 2018

   iDNES, 2. 1. 2012

   Ondřej Bezr
   Sex, drogy a rock’n’roll se švédskou trojkou v zádech

   Nejen hluchý kytarista, chromý basák, šišlavý zpěvák a bubeník bez rytmu tvoří osazenstvo románu vlámského autora. Taky se tu setkáte s obchodnicí s umělými nehty a zálibou ve švédské trojce, siamským králem s obřím pyjem či plešatou…nikoli zpěvačkou, nýbrž manažerkou.
   Bývalý bubeník je první do češtiny přeložený román Hermana Brusselmanse, význačného vlámského spisovatele a kontroverzní postavy, autora více než čtyř desítek knih. Částečně autobiografický text, který se dočkal i filmového zpracování, se točí okolo tématu „sex, drogy a rock’n’roll“. Vychází ze situace, kdy spisovatele navštíví tři podivní mladíci, kteří po něm chtějí, aby se stal bubeníkem jejich nově vzniklé hudební skupiny, následně pojmenované The Feminists. Skupina je založena na neumětelství a handicapu každého svého člena: zpěvák šišlá, basista má ochrnutou ruku, kytarista je hluchý jako poleno, a bubeník by tedy neměl umět bubnovat. Spisovatel částečně z nudy, částečně z důvodu, že jde o dočasnou záležitost, souhlasí, věci se však vyvinou jinak. Roztočí se kolotoč plný událostí absurdních, bizarních, směšných i krutých, přivádějících na světlo temné, jinak skryté stránky života zdánlivě obyčejných lidí.

   zobrazit celou recenzi