Zbyněk Havlíček – habent sua fata libelli
|

Zbyněk Havlíček – habent sua fata libelli

Do roku 1989 znali čtenáři z díla Zbyňka Havlíčka (22. 5. 1922 v Jilemnici – 7. 1. 1969 v Praze) jen malou část – ze samizdatových publikací (v roce 1951 publikoval ve třech exemplářích česko-francouzské vydání svého básnického Kabinetu doktora Caligariho [do francouzštiny přeložila Anna Fárová, Libor Fára svazek graficky upravil a doprovodil ilustracemi], v roce 1960 vznikly dva opisy jeho sbírky Lístky do památníku – Verše pro malou If [tiskem Torst,…

Jan. Jan Novák – napiš něco normálního! Ale to bych nemohl psát o sobě o tobě o nás…
|

Jan. Jan Novák – napiš něco normálního! Ale to bych nemohl psát o sobě o tobě o nás…

Těmito verši by se dala charakterizovat celá tvorba jednoho z nejoriginálnějších českých básníků Jana. Jana Nováka (1938–2017), jehož víceméně souborné dílo se v tomto úctyhodném rozsahu dostává čtenářům do rukou. Není třeba si nic nalhávat: nebude to lehké čtení. Čeká nás neúprosný boj o každou píď neprobádaného území poezie a bude to místy až k neučtení. Budeme muset překonávat krkolomné hradby metafor, odhalovat krypty skrytých souvislostí, vrhat…

Karel Milota – ztrácení nalezených míst
|

Karel Milota – ztrácení nalezených míst

Poezie Karla Miloty (1937–2002) je jedním z nejpodivuhodnějších básnických labyrintů, které u nás najdeme. „Milota není básníkem pro každého. Jeho poezie není snadno dostupná: klade značný odpor jak rozumu, tak citu.“ (Milan Exner) Může nás pohltit a nepustit, stejně jako nás někdy nemusí vůbec přijmout — točí se ve spirálách mnohohlasných významů, v aliteracích a eufoniích, které se někdy samy ztratí v sobě. „Hra přestává být…

Konec článku

Konec článku