Česká literatura

Pro českou poezii je Karel Šebek legendou, kterou z něj „vyrobil“ Pavel Řezníček. Dnes to vypadá, jako by Šebek před svým zmizením v roce 1995 patřil k českému poetickému betlému a jeho dílo obíhalo jako štafetový kolík díky stovkám opisů, ale prakticky byl znám jen velice úzké skupince lidí. Po jeho anihilaci (nic jiného to být nemohlo) se Řezníčkovi podařilo snad do všech podstatných českých deníků i časopisů…

O Vánocích roku 1945 přijel Josef Škvorecký domů do Náchoda po prvním — a také posledním — semestru studia na Lékařské fakultě UK v Praze. V té době už věděl, že medicína nebyla správnou volbou, a že se proto hned v lednu raději zapíše na fakultu filosofickou, neboť pro studium anglistiky a filosofie je disponován lépe než pro blížící se zkoušku z anatomie. Do Náchoda se těšil, protože věděl, že se zde po půlroce znovu setká…

Vladimír Vokolek (1913–1988) byl po celý život zatížen dávnou, navenek obyčejnou zkušeností, která určila jeho vztah ke světu. Slovo „zatížen“ je na místě, protože mladého básníka tahle nenadálá zkušenost nejen obohatila, ale i poznamenala, proměnila obzor jeho vnímání a vytyčila směr jeho myšlení tak, že cokoli později psal, ať to byly verše, eseje nebo podobenství, psal pod nepřekročitelným vlivem onoho okamžiku: „Uvědomujeme-li si, uvědomujeme…