Syn slavného otce ≈ Otec slavného syna

Recenze

1. dybbuk – 18. 2. 2018

   Právo, 22. 7. 2011

   Michal Šanda
   Nad knihou: Jak voní indián?

   Český název útlé knížky Homera L. Pounda Syn slavného otce / Otec slavného syna (přeložil Petr Mikeš, Dybbuk 2011) je důvtipnější než anglický originál. Nenajde se snad čtenář, který by už na jeho základě neuhodl, že slavným synem je míněn básník Ezra Pound. A kdo je otcem? Sláva politická je věc pofidérní; dneska si sotva kdo vzpomene, že v roce 1876 byl zvolen do Kongresu Spojených států jakýsi Thaddeus C. Pound.

   Jeho syn Homer (1858–1942) byl o poznání méně cílevědomý. Nedokončil studia na střední škole a zběhl i z vojenské akademie ve West Pointu. Poflakoval se odnikud nikam, neustále měnil zaměstnání, než mu otec prostřednictvím svých konexí zajistil místo prubíře v mincově ve Filadelfii. Aon tu kupodivu setrval až do odchodu do penze v roce 1928. Dva roky nato se s manželkou Isabel přestěhovali za synem Ezrou do Itálie. V Rapallu začal Pound sepisovat vzpomínky na dětství prožité ve wisconsinském městečku Chippewa Falls.

   Se zvyšujícím se věkem, respektive počtem přečtených knih, údajně klesá u čtenářů zájem o beletrii. Události už nechtějí mít přefiltrované přes názory a fantazii spisovatele. Proto vyhledávají častěji naučnou literaturu, odborné publikace nebo paměti. Jak vyplyne z následujícího, knížka Syn slavného otce / Otec slavného syna je pro takové dobrý tip.

   Atmosféra Poundových vzpomínek se blíží té, kterou dobře známe z knih Marka Twaina, Pound ovšem nefabuluje, není spisovatel. Pouze s citem pro drobnokresbu zachycuje tehdejší reálie: jako plavení dřeva po řece nebo jak vypadal poštovní úřad. Proto je takovým překvapením, když se v případě vzpomínky na školu zčistajasna odváže bezmála k experimentu: Oznamovací způsob přítomný čas tvař se že dáš pozor a pak prásk a přes plot. Velká i malá rvačka, high low jack a hra má X jako H. D., A. E., W. B., S. T. E. E. k Jamesi Joyceovi, Bill Nyeovi, J. W. R., Cam. B. James Joyceovi, H. J. W. J. W. C. W. F. B.? Jména – Slavná Nancy, nech si kecy. Kééno, Faro, 3 Card Monte, Penuckle, Poker, Euker. Hraj tu hru. Jasně, Hurá hurá rá rá rá. Jdi do školy. Sedni k Nellie a buď tam v 9:00, ano.

   Maloměstský poklid jeho dětství se změní v okamžiku, kdy H. L. Pound vytáhne paty z Chippewa Falls a vyrazí na západ do Dakoty. Na pozvání podplukovníka Robinsona je hostem v pevnosti Fort Totten. Píše se rok 1879. Připomeňme, že nedaleko a pouhé tři roky před tímto datem náčelník Sedící Býk pokořil Sedmou kavalerii v bitvě u Little Big Hornu.

   Jednoho rána vyhlédl H. L. z okna a podivil se, proč je všude tolik hluku a vzrušení. Brzy na to přišel. Venku před pevností v prérii bylo vidět stovky indiánů mířících k pevnosti. Když přijeli blíže, viděl, že se zastavili a začali budovat tábor a vztyčovat svá týpí. Poníci táhli nemluvňata a zavazadla. Dvě dlouhé tyče přivázané k poníkům a vypletené provazy a na nich všechno, co indiánská rodina potřebovala. U snídaně byl H. L. informován, že další dny budou přídělové, protože USA dává každému buckovi (indiánovi mužského pohlaví) určité množství potravin na měsíc. Příděl sestával z pokrývek, mouky, slaniny a tabáku. Byl to nádherný výjev, a kdyby v té době existovala kamera, H. L. by jistě pořídil záběry této scény.

   Indiáni na oplátku prodávali vojákům tomahavky, palice, dlouhé držadlo z tvrdého dřeva s velkým plochým kamenem upevněným na konci, přivázaným tenkým kouskem kůže. Šňůry korálků. Po rozdání přídělů vojáci uspořádali různé zábavy, hry, závody v běhu, v jízdě na koni atd.

   Pound sám své vzpomínky žádným titulem neopatřil, a nikdy ani nezamýšlel stvořit souvislé vypravování. Po jeho smrti převzala tento tužkou psaný rukopis vnučka Mary de Rachewiltz. Dlouhá desetiletí ležel v archívu na jejím hradě Brunnenburg, až teprve v roce 2000 oslovila Ezra Pound Assotiation editora Alexe Marshe, aby ho připravil k vydání.

   Mimochodem indiáni za Poundových časů vonívali jako tabák kima kan nick.

   zobrazit celou recenzi

2. dybbuk – 18. 2. 2018

   Respekt, 25. 7. 2011

   Jan Brabec
   Otec a syn od Chippewa river

   Nestal se členem amerického Kongresu jako jeho otec Thaddeus ani slavným básníkem jako jeho syn Ezra. Přesto zažil jednu z nejpozoruhodnějších etap dějin Spojených států s tak převratnými událostmi, jako bylo zrušení otroctví a následná občanská válka, rozmach „amerického“ podnikatelského ducha či dramatický zánik autentického života indiánů. O tom všem vypráví Homer L. Pound v knize jednoduše nazvané Syn slavného otce/ Otec slavného syna. Nejde však o detailní biografii, jak by se podle titulu mohlo zdát, ale o pokus stroze – pomocí krátkých útržků – zaznamenat tehdejší strhující události skrze vlastní paměť. Homer L. Pound také své vzpomínky pořídil až na sklonku života ve třicátých letech 20. století v italském Rapallu, kde žil u svého syna – básníka Ezry Pounda – a kde také v roce 1942 ve svých čtyřiaosmdesáti letech zemřel.
   V osmnácti kapitolách popisuje nejen svoje dětství v rodině bohatého podnikatele v postupně vznikajícím městečku Chippewa Falls na tzv. Velkém severozápadě, ale i první nesmělé dospělé kroky v tehdejším nejistém světě objevitelského dramatu. Vzpomíná na první setkání s indiány, na muže ověšené pistolemi, zaznamenává gigantický dřevorubecký ruch podniku jeho otce na řece Chippewa, krach místních bank během tzv. černého pátku, vlastní neúspěšné pokusy živit se jako venkovský knihkupec nebo svůj dobrodružný výlet do pevnosti ležící na indiánském teritoriu, a to krátce po legendární bitvě u Little Big Hornu. O svém životě vypráví překvapivě ve třetí osobě a jeho líčení je tak osobité, že místy získává až surrealistický nádech. To když například líčí, jak tehdy slavný cirkus Dana Rice, který dorazil na americký Divoký západ, musel se slony přeplavat řeku, protože by svojí vahou potopili místní převoznický prám. Nebo když poeticky připodobňuje zpěv a volání černošských vorařů „propletený se zvukem vody“ k Dvořákově symfonii Z nového světa.
   Kniha je tak spíš intimním vyprávěním než kritickou reflexí oné doby nebo záznamem nějakého výrazného postoje – až na letmo vyjádřený odpor k občanské válce. Pro současného čtenáře tak ale nepřímo přináší i nezodpovězené otázky: jak asi Pound z pohledu pamětníka tak převratných událostí během klopotného budování americké demokracie hodnotil svého syna coby obdivovatele Benita Mussoliniho a antisemitu? Na to sice žádnou odpověď nepřináší, přesto má i tak svoji hodnotu. Třeba vylíčením vzniku „drsné“ tradice přímé a veřejné konfrontace s voliči v rámci volebních kampaní či samozřejmá hrdost na sebe a svoji vlastní zodpovědnost coby svobodného občana.

   zobrazit celou recenzi